Zde se pokusím vyjádřit některé svoje myšlenky, které v mé hlavě dávají smysl. Kdokoliv je přečte, je nějak pochopí, více či méně, ale velmi pravděpodobně každý je pochopí více či méně jinak, než jak je chápu já. Pokud je vůbec nějak "pochopí", někdo si třeba po pár větách řekne "no to je ale blábol, to nedává smysl" a číst přestane.
Co je vlastně "pochopení" ? Pochopení, jak ho chápu já, není nic jiného, než pocit "chápu", a každý může mít pocit "pochopení" úplně jiný. Mezilidská komunikace je vlastně takový docela Babylon a považuji svým způsobem za "zázrak", že my, lidé, spolu dokážem docela slušně komunikovat na současné úrovni.
I to, že napíšu, že mně něco "dává smysl", již tím pouze vyjadřuji pocit, který já nazývám "to mi dává smysl". Pokud něco dává smysl více lidem, tomu se podle mě říká "logika". Většina myšlenek dává smysl většině lidem. Pokud nějaká myšlenka dává smysl jen jednomu člověku, označujeme ho za blázna. Ale z jeho subjektivního pohledu je on normální a ostatní blázni, že to nevidí. Což vlastně může být i pocit většiny lidí, co dočetli až sem - že to nedává "smysl" a že to musel psát nějaký blázen. Přesto ale v mojí hlavě, mým rozumem, to dává 100 procentní smysl.
V podstatě "být normální" znamená jen to, že je člověk ve většině svých skutků a názorů více či méně v souladu s většinou. Nemusí to být většina z celé populace, například u nějakých odborných hypotéz to není ani možné, ale měla by to být většina nebo aspoň velká skupina lidí, disponujících touto informací. Z toho (pro mě logicky) vyplývá, že svým způsobem jsme všichni "blázni", tzv. "norma" je prostě jen jakýsi společenský konsensus.
Když to dovedu dál, tak vlastně i "logika" je jen společenský konsensus, protože pocit "to je logické" je jen pocit vznikající v našich hlavách. Třeba tuto myšlenku už asi nepochopí tolik lidí, i když pro mě je to naprosto "logické" a dává mně to naprosto logický smysl. A dovedeno dál, ze stejného soudku pochází i "poznání" - zase je to jen pocit, který nám v našich hlavách vzniká. A z toho já si "logicky" vyvodím, že vlastně žádné poznání neexistuje samo o sobě.
Určitě neexistuje žádné "vyšší poznání", to je vždy jen také pocit "poznání". Samozřejmě to musím aplikovat i na tento případ, čili toto "poznání, že není žádné poznání", také není žádné poznání. Je tady prostě jen "komunikování" nějaké myšlenky, která z principu popírá sebe sama.
Takže pokud byl někdo schopen a ochoten následovat tok mých myšlenek až sem, tak dojdeme k závěru, že všechno je jen činnost pro činnost a teď se tedy můžeme pobavit různými myšlenkovými pochody ne proto, aby jsme "něco vyřešili", ale abychom se prostě pobavili. Nebo třeba někdo radši půjde na ryby nebo si zasouložit - je to totiž jedno, není nic více či méně důležité, není žádné poslání, není nic "vyššího", je jen ŽITÍ. Někdo si třeba myslí, že to či ono je více či méně důležité, ale to je prostě jen priorita vnímané důležitosti, vzniklá opět jen jako pocit v jeho hlavě.
R.C.:
Tak popsal jsi v podstatě něco jako průběh zdravého selského rozumu mixnutý popisem poznání nepoznání, který dle mého je produktem unavené mysli ze všeho toho neustálého myšlení o podstatě života či nějakém jeho smyslu, což docela zákonitě vede k těmto úvahám, stejně tak jako u někoho to může vést k sebevraždě.
Svým způsobem se jedná u obou případů o sebedestrukci, která by měla tak či onak nějak ulevit. U toho prvního způsobu prostě jen převážil prvek přežití, který je silnější jako prvek "seru na to už teď".
Takže kdybych to chtěl shrnout, tak popření "poznání" tzv. vhledem na principu protikladů je asi nejúlevnější, protože působí jako náplast na ránu, sice ji nezahojí, ale principielně se to už jakoby stalo.
Nakonec to může vést k tomu, že se mysl ukonejší a místo hledání "proč jak všechno je" se stane jen produktem sebe sama a to je ten tvůj závěr "Je tady prostě jen "komunikování" nějaké myšlenky, která z principu popírá sebe sama." což vede k celou situací vyžadovanému placebu: "je to totiž jedno, není nic více či méně důležité, není žádné poslání, není nic "vyššího", je jen ŽITÍ. Někdo si třeba myslí, že to či ono je více či méně důležité, ale to je prostě jen priorita vnímané důležitosti, vzniklá opět jen jako pocit v jeho hlavě."
.... Placebu proto, protože je docela zjevné, že právě to placebo je to, co všichni považují za gro všech výronů mysli k něčemu nepoznatelnému - takže u placeba to začalo a u placeba to končí - "král je mrtev, až žije král ".
Největší úleva totiž pro mysl je, že se sama o sobě dozví, že neexistuje ... a to je docela příjemné placebo :-D
Žádné komentáře:
Okomentovat