Siddharta Gautama se údajně vyjádřil, že touha je kořenovou příčinou lidského utrpení. To je v podstatě to samé jako říct, že lidský život je příčinou lidského utrpení, protože nemůžete mít lidský život bez lidských tužeb. Je také pravda, že nemůžete mít žádný život nebo nějakou existenci bez matematických vztahů.
Siddharta Gautama byl člověkem předvědecké éry, který věřil v prastaré hinduistické mýty o bozích, duchách, karmě a reinkarnaci. Mnoho buddhistů dnes věří, že Siddharta nevěřil v hinduistický koncept “duše”, ale spíš v bezduchý “svazek tužeb” magicky se reinkarnující z jednoho života do dalšího. Nezáleží na tom, jaká slova zvolíte v zamlžování této problematiky, protože není žádný věrohodný důkaz, že nějaké osobní kolo života existuje, nebo že existuje nějaká “mókša” (konečná duchovní svoboda) kromě fyzické smrti. Sama idea dosažení naprosté svobody od utrpení a těžkostí života pomocí meditace anebo správného chování je zničena, jakmile tady není “duše” nebo “svazek tužeb” přežívající smrt. Mnoho buddhistů se vyjadřuje jak k problematice reinkarnace tak i duše, ale tyto otázky nejsou teď zde naším hlavním zájmem.
Velkou problematikou je sama přirozenost vesmíru, času, energie a prostoru. Celý vesmír je formován a spoután nekonečně komplexními matematickými vztahy, geometrií a zákony pravděpodobnosti. Biologický život vyvěrá z chemie, která je vytvářena z matematických vztahů atomů v chemických reakcích. Na hlubší úrovni je život vytvářen matematickými vztahy subatomárních částic obsažených v atomech nebo dokonce ještě hlouběji matematickými vztahy zatím vědecky nepotvrzených kosmických “strun”, vibrací, kterých existence je propagována zastánci strunové teorie. Na každé úrovni jsou matematické vztahy, do kterých zahrnujeme také zákony pravděpodobnosti, také zodpovědné i za vytvoření Země, hvězd a všeho života.
Inherentním problémem lidského života je, že jsou doslova biliony jednotlivostí, které musí proběhnout správně, aby mohl být zachován zdravý stav, a tedy, existují i biliony možností, že něco proběhne špatně. Vyhlídky tedy nejsou nejlepší pro možnost narození se ve zdravém prostředí s dokonalou DNA a všemi událostmi a okolnostmi nás obklopujícími, které také musí být zcela nakloněny k tomu, aby naše životy byli radostné a uspokojující. Toto ale není karma. Jde pouze o nevyhnutelný následek činnosti zákonů pravděpodobnosti, uprostřed kterých všichni žijeme, nezávisle na tom, jak ctnostně se snažíme chovat.
Vezměte si například život Johna Fitzgeralda Kennedyho (29. 5. 1917 - 22. 11. 1963). JFK se narodil do bohatství, s privilegiemi, dobrým vzezřením a inteligentní myslí a přesto musel bojovat s Addisonovou nemocí, protože drobný úsek jeho genetického kódu byl nesprávně složen. JFK však uspěl i navzdory svým zdravotním problémům a stal se manželem, otcem, senátorem a 35. Prezidentem spojených států. JFK disponoval dostatečným biologických a společenským kinetickým potenciálem, že jeho život mohl být považován za brilantně úspěšný, … až do okamžiku, kdy se stal obětí atentátu v listopadu 1963.
Šance, že věci budou pro lidské bytosti probíhat špatně, převyšují šance, že budou probíhat dobře, takže my jakožto individuality hrajeme proti kosmickému domu smrti a zničení, který hraje s lepšími kartami a s lepšími danými vyhlídkami, než kterými disponujeme my. Kasina v Las Vegas trvale vydělávají na pravděpodobnostní hře, protože možnost výher je na straně domu už z přirozenosti hry samotné. Pár jedinců má občas štěstí, ale časem jejich štěstí vyprchá. Dokonce i Frank Sinatra, navzdory svému obrovskému jmění, si v posledních letech, kdy ho opustili síly a zdraví jako každého jiného člověka, stěžoval, že je “ztroskotanec”. Bohatí a slavní jsou mnohdy méně šťastní než obyčejní lidé a mnozí cítí potřebu úniku prostřednictvím drog a alkoholu. Ironií je, že chudí se zase často snaží uniknout své vlastní situaci představami o dosažení bohatství a slávy.
Kdyby šestimílový asteroid náhle zasáhl Zemi a zničil najednou lidstvo (a veškerý komplexní život) neznamená to, že každý na světě byl stižen “zlou karmou”. Znamenalo by to pouze, že naše kolektivní štěstí jakožto životních forem na planetě Zemi, vypršelo právě tak, jak se to stalo tolika jiným druhům v minulosti, které existovali před námi. Když dnes vypijete příliš moc piva a zítra budete mít opici, bude to znamenat, že vaše pošetilé jednání včera vám přivedlo negativní reakci ve vašem těle a tak za toto jednání platíte bolestí hlavy až k prasknutí. To je jednoduchá akce a reakce, žádná karma. Jíte-li a pijete s rozumem, cvičíte a konáte dobré skutky pro sebe i pro bližní, je pravděpodobné, že budete mít zdravější a šťastnější život. Dobrý režim a pozitivní skutky obyčejně vyúsťují do pozitivních následků (princip fyzikální kauzality pozn. překl.). Žel, dokonce i správné jednání v životě může být přemoženo nešťastnými okolnostmi.
Život je mnohem větší mírou kasinem než by si většina z nás chtěla připustit, takže mýtus nadpřirozené karmy byl vyvinut, aby zastřešil neférové a často strašidelné skutečnosti života fiktivní filozofií o svrchované spravedlnosti. Neexistuje tady nějaké vševidoucí oko karmy řídící všechno dění tohoto života ani dění které se má odehrávat v nějakém smyšleném budoucím životě. Idea svrchované karmické a reinkarnační spravedlnosti je potěšující, ale život pro naše bujná očekávání dobra a rozumu jaksi nemá žádné pochopení. Člověk je produktem života na Zemi, nikoli jeho tvůrcem nebo architektem. Musíme hrát podle pravidel kosmických zákonů pravděpodobnosti, které jsou nezřídka tak chladné a kruté jak se jeví i ostatním živočichům, které my jíme a broukům, které zašlapujeme.
Staré národy přišli s mýty o nesmrtelných duších a celou plejádou nebí s účelem, aby zredukovali strach ze smrti – strach, který vytváří nepřestajný tlak na mysli inteligentních zvířat rozumějícím nevyhnutelnosti rovnice času-smrti. Časem všichni zemřeme, nevytvoříme-li mezitím nějakou únikovou prasklinu ve formě “reinkarnace” nebo “nebe”. Spolu s náboženskými mýty o nesmrtelnosti nám meditace pomohla uniknout utrpení výcvikem našeho mozku k úpravě chování, takže jsme schopni se chovat jako jednoduché stroje místo chování komplexních savců. Stroje nemají minulost, ani budoucnost, žádné cíle ani touhy, ani žádné připoutanosti k životu. Existují právě teď a právě tady. Světy stromů, keřů a travin nemají problémy, protože nemají povědomí o sobě jakožto o jedincích. Jsou plné energie života, ale nemají individuální vědomí ani osobní ega, která by se mohla udeřit a zranit.
V průběhu meditace se náš mozek stáhne do jednoduššího vegetativního módu, kdy se komplexní cerebrální schopnosti stávají neaktivními, což bylo také demonstrováno prostřednictvím pozitronové tomografie mozků buddhistických mnichů a hinduistických jogínů. V meditaci není jakékoliv zdůvodňování, plánování, vyměřování nebo vlastnění. A protože je během meditace vypnuto tolik energeticky zatěžující mozkové aktivity, mozek si vytváří značné rezervy nevyužité energie neurotransmiterů. Tato uchovaná energie je transformovaná na čiré vědomí, což je také zčásti důvodem, proč je meditace časově náročnou záležitostí. Je zapotřebí času k hromadění neurotransmiterů a nadbytečné energie a také je třeba čas na graduální relaxaci a k postupnému odeznění funkcí myšlení. V průběhu meditace mozek hluboce relaxuje na základní neurální úrovni. Což vytváří oceán vědomí neposkvrněného osobními připoutanostmi. Komplex mysl-mozek se pak prožívá jako kosmická esence bez jakékoliv individuality.
Trpí pouze jedinec a vědomí stroje utrpení redukuje, ovšem nikoli řešením problémů, ale prostřednictvím odvedení naší pozornosti od od života neoddělitelných konfliktů a neustálého boje o přežití. Odvedení pozornosti funguje nádherně až do okamžiku kdy vás začne trhat tygr, nebo dokud vaše rodina nezačne hladovět anebo vaše země není napadena nepřátelskými zahraničními silami. Vegetativní meditační rozpoložení je příjemné, ale má malou hodnotu v rámci přežití pokud se jen nerozhodnete, že vaše strojové vědomí přítomnosti nezkapitalizujete jakožto guru prodáváním náboženských mýtů širokým masám. Meditace často zapálí jiskru náboženství a náboženství se vždy stává byznysem.
Lidské bytosti jsou biologičtí tvorové a tvoří část pozemského uhlíkového cyklu, nikoli část nějakého reinkarnačního cyklu duchů strašící svět po celou věčnost. Na uhlíkovém cyklu není nic mystického, ale v podstatě sjednocuje všechen život na Zemi od jednoduchých bakterií až po člověka. Vědci a matematici vypočítali, že atomy uhlíku v atmosféře se časem již tak promíchali, že když se zhluboka nadechneme vzduchu, vdechneme přitom alespoň několik atomů uhlíku z oxidu uhličitého, který vyprodukoval poslední výdech Siddhárty Gautamy při jeho umírání. Vaše tělo obsahuje recyklované atomy uhlíku, které byly kdysi částí těl Lao’C-a, Džingischána, Ježíše a bilionů jiných zemřelých a dávno rozložených lidských, rostlinných, živočišných, hmyzích a bakteriálních těl. Čím dříve daný organismus žil, tím pravděpodobnější se stává možnost, že některý z jejich atomů uhlíku žije dnes jako část našeho těla. Struktura našeho DNA kódu je také založena na uhlíku a stejně tak sdílíme i značnou část sekvencí řetězce s jinými formami života, zvířaty, rostlinami, hmyzem a bakteriemi.
Lidské utrpení je nevyhnutelné a předvídatelné z důvodu základní matematické struktuře vesmíru. Existují způsoby jak zredukovat utrpení života, ale neexistuje způsob jak ho zlikvidovat definitivně dokud máte puls a jste naživu. Dokonce i osvícení nadále pociťují fyzické utrpení až do momentu smrti a dokonce i osvícení mají alespoň nějaké psychologické utrpení, zklamání a lítost. Slavní guruové neradi mluví o svém osobním utrpení, protože představují veřejný obraz dokonalosti, který musí zachovat. Když se ale podíváte hluboko do jejich očí a analyzujete jejich životní historii, objevíte, že také psychologicky trpí, i když mnohem méně než obyčejná lidská bytost. Utrpení je sice dramaticky zredukováno vlivem jevu osvícení, ale i tak není zcela odstraněno. Neexistuje stav stoprocentní svobody pro bytosti z masa a krve žijící na této Zemi.
Meditace je velkou kosmickou konvergencí s mnoha pozitivy pro jedince a společnost vůbec. Může přinést mír a psychologickou rovnováhu a může se stát milovaným duševním útočištěm plným jasu v bouřném moři společenského konfliktu a politiky. Je důležité si zapamatovat, že meditace by měla být vždy v souladu s potřebou společenské zodpovědnosti, aby bylo zajištěno přežití rodiny, přátel, národa a planety celkově.
Matematika je příčinou lidského utrpení
(Mathematics is the cause of human suffering!)
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Ethete Ziracuny, 2014
(Mathematics is the cause of human suffering!)
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Ethete Ziracuny, 2014
Christopher Calder - Matematika je příčinou lidského utrpení v PDF
Meditation Handbook by Christopher Calder
Meditation Handbook by Christopher Calder
Žádné komentáře:
Okomentovat