Po několik staletí byly stovky kacířů rok co rok upalovány na hranici, protože jejich náboženské názory nevyhovovaly římské církvi.
Po celé věky se pro divochy všech zemí stalo vraždění jejich bližních a zotročování jejich žen a děti běžnou záležitostí jejich života.
Pokrytectví, závist, zloba, krutost, pomstychtivost, svádění, znásilňování, lupičství, podvody, žhářství, bigamie, cizoložství, útisk a ponižování chudých a bezmocných všemi způsoby se vyskytovalo a stále ještě více či méně běžně vyskytuje jak mezi civilizovanými, tak necivilizovanými národy světa.
Po mnoho staletí se naléhavě volá po "bratrství všech lidí" - každou neděli - a po "patriotismu", jak v neděli, tak ve dnech všedních. Jenže patriotismus směřuje k pravému opaku bratrství všech lidí. Rovnoprávnost ženy s mužem neuznal ještě ani jeden národ, ať starověký, nebo novodobý, ať civilizovaný, nebo necivilizovaný.
Zkoumal jsem povahu a sklony "nižších živočichů" (takzvaných) a srovnával jsem je s povahou a sklony člověka. Dospěl jsem k pokořujícímu poznatku, neboť mě nutí, abych se zřekl své viry v Darwinovu teorii o vzestupu člověka od nižších živočichů, poněvadž se mi teď zdá, že tahle teorie by měla být nahrazena teorií novou a pravdivější, a ta nová a pravdivější by se měla jmenovat Sestup člověka od vyšších živočichů.
K tomuhle neradostnému závěru jsem nedošel na základě nějakých dohadů či spekulací nebo domněnek, nýbrž použil jsem, jak se tomu běžně říká, vědeckou metodu. To znamená, že jsem každý postulát, který se nabízel, podrobil rozhodující zkoušce skutečného experimentu, a podle výsledku jsem jej buď přijal, nebo zavrhl. Takhle jsem si ověřil a stanovil každý krok svého postupu, dřív než jsem přistoupil k dalšímu. Ty experimenty jsem prováděl v londýnské zoologické zahradě a vyžádaly si mnoho měsíců namáhavé a únavné práce. Než přejdu k podrobnému popisu experimentů, rád bych konstatoval několik věcí, které se mi zdají patřit spíše sem, než do pozdější doby. To říkám v zájmu jasnosti. Nahromaděné experimenty vedly k mému zadostiučiněni k jistým generalizacím, totiž:
1. Lidský rod je jeden určitý druh. Vykazuje mírné variace - v barvě, v tělesné konstrukci, v duševních schopnostech a tak dále - což je podmíněno podnebím, prostředím a tak podobně, ale je to jistý druh jako takový a neměli bychom si jej plést se žádným jiným.
2. Čtvernožci jsou rovněž určitá třída. I tahle třída vykazuje variace - v barvě, velikosti, v potravě a tak dále. Ale je to třída jako taková.
3. Ostatní třídy nebo kmeny - ptáci, ryby, hmyz, plazi atd. - se rovněž více či méně odlišují. Tvoří vývojovou řadu, články v řetězu, který se táhne od vyšších živočichů až k člověku na samém spodku.
Některé moje experimenty byly docela pozoruhodné. Při čtení jsem narazil na případ, který se stal před mnoha lety. Několik lovců uspořádalo na našich Velkých planinách lov na bizony pro pobavení nějakého anglického lorda - jednak proto, aby ho pobavili, a jednak proto, aby opatřili čerstvé maso pro jeho špižírnu. Bylo to pěkné povyražení. Pobili dvaasedmdesát těchhle obrovských zvířat, část jednoho z nich snědli a ostatních jednasedmdesát nechali shnít. Abych určil rozdíl - jestli nějaký existuje - mezi anakondou a lordem, zařídil jsem, aby do klece anakondy přivedli sedm telat. Vděčný plaz okamžitě jedno z nich uchvátil a spolykal a pak spokojeně ulehl. Dál už o telata neprojevil žádný zájem ani náznak, že by jim chtěl ublížit Opakoval jsem tento pokus s dalšími anakondami. Výsledek byl vždycky stejný. Potvrdila se skutečnost, že rozdíl mezi lordem a anakondou je v tom, že lord je krutý, kdežto anakonda ne, že lord svévolně zahubí to, co nijak nepotřebuje, kdežto anakonda nikoli. To se zdálo naznačovat, že anakonda není nižší vývojový stupeň než lord. Zároveň to zřejmě naznačilo, že lord byl na sestupném stupni od anakondy, ale že tím sestupem hodně ztratil.
Uvědomil jsem si, že mnozí lidé, kteří nashromáždili v penězích víc miliónů, než kdy mohou spotřebovat, projevili zuřivý hlad po dalších a že beze všech skrupulí okradli nevědomé a bezmocné o jejich ubohý majeteček, aby částečně ukojili svůj apetyt. Poskytl jsem stovce rozličných druhů divokých i krotkých zvířat příležitost, aby si nashromáždila obrovské zásoby potravy, ale žádný živočich toho nevyužil. Veverky, včely a někteří ptáci si udělali zásoby, ale přestali, když si nasbírali dost na zimu, a nedali se přesvědčit ani donucením, aby zásoby zvětšovali. Mravenec předstíral, že si hromadí zásoby, aby napravil svou otřesenou reputaci, ale mě neoklamal. Znám mravence. Tyhle experimenty mě přesvědčily, že existuje jeden rozdíl mezi člověkem a vyššími živočichy: člověk je hrabivý a lakomý, kdežto oni ne.
Během svých experimentů jsem se přesvědčil, že mezi živočichy je člověk jediný, který si pamatuje urážky a křivdy, úporně na ně myslí, čeká, až se mu naskytne příležitost, a pak se za ně mstí. Tuhle vášnivou touhu po pomstě vyšší živočichové neznají.
Kohouti si drží harémy, ale je to se souhlasem jejich družek, proto se nikomu neděje žádná křivda. Muži si drží harémy, ale hrubým násilím na základe ukrutných zákonů, na kterých se druhé pohlaví nesmělo podílet. V tom ohledu zaujímá mužské pohlaví mnohem nižší místo než kohouti.
Kocouři mají uvolněnou morálku, ale nevědí o tom. Muž ve svém sestupném vývoji od kocoura si ponechal kocouří zhýralost, ale ne onu nevědomost, tu spásnou milost, která kocoura omlouvá. Kocour je nevinný, člověk ne.
Neslušnost, vulgárnost, obscénnost - to jsou vlastnosti výhradně spojené s člověkem, ten je vynalezl. Mezi vyššími živočichy po nich nenajdete ani stopu. Vyšší živočichové nic neskrývají, za nic se nehanbí. Člověk se svou pošpiněnou myslí se zahaluje. Nevstoupil by s obnaženou hrudí a zadkem ani do obývacího pokoje, tak snadno se v něm a v jeho družkách probouzejí neslušné myšlenky. Člověk je "živočich, který se směje". Ale směje se i opice, jak poukázal pan Darwin, a směje se i ten pták, kterému se říká racek chechtavý. Člověk je tvor, který se červená. Jediný tvor, který se červená - nebo se má proč červenat.
V záhlaví jednoho článku jsme nedávno četli, že "tři mnichové byli upáleni k smrti" a že převor byl "usmrcen s ohavnou krutostí". Budeme pátrat po podrobnostech? Ne, protože bychom zjistili, že převor byl nepopsatelným způsobem zmrzačen. Člověk - když je to severoamerický Indián - vydloubává svým zajatcům oči, když to je král Jan a. potřebuje zneškodnit svého synovce, použije dočervena rozžhavené železo, když je to náboženský fanatik, který ve středověku pronásleduje kacíře, stáhne ze vého vězně zaživa kůži a nasype mu na záda sůl, za času prvního Richarda zavře spoustu židovských rodin do věže a tu věž podpálí, v době Kolumbově zajme rodinu španělských židů a - jenže tohle se nedá vůbec napsat, za našich časů v Anglii člověk, který skoro k smrti umlátil židlí svou matku, dostane pokutu deset šilinků, a jiný člověk zaplatí pokutu čtyřicet šilinků, když se u něho najdou čtyři bažantí vejce a nedokáže uspokojivě vysvětlit, jak k nim přišel. Ze všech živočichů je člověk jediný krutý tvor. Jenom on působí bolest, protože mu to dělá potěšení. Tuhle jeho vlastnost vyšší živočichové neznají. Kočka si hraje s poděšenou myší, ale má tu omluvu, že neví, jak myš trpí. Kočka je mírná - nelidsky mírná: jenom myš vyleká, netrýzní ji, nevyloupne jí oči, nestáhne jí kůži z těla ani jí nevrazí třísky pod nehty - po lidském způsobu, když si s myší pohraje, rychle ji sežere, a zbaví ji tak trápení. Člověk je krutý živočich. On jediný se tím vyznačuje.
Vyšší živočichové se pouštějí do individuálního boje, ale nikdy ne v organizovaných masách. Člověk je jediný živočich, který podniká tuhle ukrutnost všech ukrutností - válku. Je jediný, který kolem sebe shromáždí své bratry a chladnokrevně s naprostým klidem vytáhne, aby vyhladil své bližní. Je to jediný živočich, který za špinavý žold mašíruje, jako to udělali Hessenští za naší revoluce a chlapecký princ Napoleon v zulukaferské válce, a pomáhá masakrovat neznámé příslušníky svého vlastního druhu, kteří mu nijak neublížili a se kterými neměl žádnou rozepři.
Člověk je jediný živočich, který oloupí svého bezmocného bližního o jeho zemi - zmocní se jí a jeho z ní vyžene nebo zničí. Tohle člověk dělá ve všech dobách. Na celé zeměkouli není akr půdy, který je v majetku svého oprávněného vlastníka nebo který by nebyl odňat jednomu vlastníkovi za druhým, násilím a krveprolitím ve stálém koloběhu.
Člověk je jediný otrok. A jediný živočich, který zotročuje. Byl vždycky otrokem v té či oné formě a vždycky tím či oním způsobem držel jiné otroky v poddanství. V dnešní době vždycky někdo dělá otroka jinému za mzdu, za tu vykonává za jiného jeho práci, jako otrok má pod sebou nižší otroky za menší mzdy a ti opět vykonávají jeho práci za něho. Vyšší živočichové jsou jediní, kdo výlučně pracují sami na sebe, a sami se tak živi.
Člověk je jediný patriot. Uzavře se ve své vlastni zemi, pod svou vlastní vlajkou a opovrhuje ostatními národy a drží si s velkými náklady zástupy uniformovaných vrahů, aby uchvátili kusy země jiných národů a zabránili jim v uchvácení kusů své vlastní země. A v přestávkách mezi vojenskými kampaněmi si smývá krev ze svých rukou a propaguje "bratrství lidí celého světa" - hubou.
Člověk je zbožný živočich. Je to jediný zbožný živočich. Je to jediný živočich, který vyznává jediné pravé náboženství - a těch je několik. Je to jediný živočich, který miluje svého bližního jako sebe samého, a podřízne mu krk, když jeho teologie není v pořádku. Udělal ze zeměkoule hřbitov, když se co nejlépe snažil urovnat svým bližním cestu ke štěstí a do nebe. Snažil se o to za časů císaře, snažil se o to za doby
Mohamedovy, snažil se o to za doby inkvizice, snažil se o to dvě století ve Francii, snažil se o to v Anglii za královny Mary, snažil se o to od chvíle, kdy poprvé uviděl světlo světa, snaží se o to dnes na Krétě, jak je uvedeno v současných telegramech, a bude se o to někde jinde snažit zítra. Vyšší živočichové žádné náboženství nemají. A říká se, že se s nimi na onom světě nepočítá. Divím se proč. Připadá mi to pochybné. Člověk je rozumný živočich. Tak se to aspoň tvrdí. Myslím, že by se o tom dalo diskutovat. Moje experimenty mi naopak potvrdily, že je nerozumný živočich. Zamyslete se nad jeho historií, jak jsem ji načrtl. Zdá se mi jasné, že ať je cokoli, je něco jiného než rozumný živočich. Jeho životopis je fantastický chorobopis maniaka. Za nejsilnější argument proti jeho inteligenci pokládám fakt, že přes takový záznam o své minulosti považuje se lichotivě za hlavu všeho tvorstva, ačkoli podle svých vlastních měřítek je na samém spodku.
Člověk je vpravdě nevyléčitelný blázen. Nedokáže se naučit prosté věci, které se ostatní živočichové naučí snadno. Mezi jinými jsem podnikl takovýhle experiment: Za hodinu jsem naučil kočku a psa, aby se spřátelili. Strčil jsem je do klece. Za další hodinu jsem je naučil, aby se spřátelili s králíkem. Během dvou dnů jsem k nim byl schopen přidat lišku, husu, veverku a pár holubic. Nakonec i opici. Žili spolu v míru, dokonce se měli rádi.
Potom jsem do jiné klece zavřel irského katolíka z Tipperary, a jakmile se zdál krotký, přidal jsem k němu skotského presbyteriána z Aberdeenu. Potom Turka z Cařihradu, řeckého katolíka z Kréty, jednoho Arména, metodistu z arkansaské divočiny, buddhistu z Číny a brahmina z indického Benaresu. Nakonec i plukovníka Armády spásy z Wappingu. Potom jsem se na celé dva dny vzdálil. Když jsem se vrátil, abych si zaznamenal výsledky, klec s vyššími živočichy byla v pořádku, ale v té druhé se válela změť zkrvavených zbytků turbanů, fezů, plédů a kostí s masem - ani jeden exemplář nezůstal naživu. Tihle takzvaní rozumní živočichové se neshodli na nějakém teologickém detailu a postoupili tu záležitost Nejvyššímu soudu.
Jsme nuceni připustit, že pokud jde o skutečnou velkodušnost charakteru, člověk si nemůže činit nárok, že se blíží aspoň tomu nejnižšímu z vyšších živočichů. Je jasné, že od přírody není schopen přiblížit se jejich úrovni, že je od přírody postižen nějakým defektem, který mu takové přiblížení navždy znemožňuje, neboť je zjevné, že jde o defekt permanentní, nezničitelný a nevykořenitelný.
Podle mého názoru je tenhle defekt lidský smysl pro morálku. Člověk je jediný živočich, který ho má. V tom je tajemství jeho degradace. Je to vlastnost, která člověku umožňuje páchat zlo. Žádný jiný úkol nemá. Není schopná plnit žádnou jinou funkci. Nikdy nebyla určena k tomu, aby nějakou jinou plnila. Bez téhle vlastnosti by člověk nemohl páchat zlo. Hned by se povznesl na úroveň vyšších živočichů.
Poněvadž smysl pro morálku má jenom jeden úkol, jediné poslání - umožňovat člověku páchat zlo - je jasné, že pro člověka nemá žádnou cenu. Je pro něho právě tak bezcenný jako choroba. Vlastně to zřejmě choroba je. Vzteklina je zlá, ale není tak zlá jako tahle choroba. Vzteklina člověku umožňuje udělat něco, co by ve zdravém stavu neudělal: zabít bližního jedovatým pokousáním. Nikdo se nestane lepším člověkem tím, že má vzteklinu. Smysl pro morálku umožňuje člověku páchat zlo. Umožňuje mu páchat zlo tisícerým způsobem. Vzteklina ve srovnání se smyslem pro morálku je nevinná choroba. Nikdo se tedy nemůže stát lepším člověkem, protože má smysl pro morálku. Co tedy zjistíme, že bylo prvotním prokletím? Prostě to, co bylo na počátku: postižení člověka smyslem pro morálku, schopnost rozlišovat mezi dobrem a zlem, a tím nezbytně schopnost páchat zlo, neboť nemůže existovat žádný zlý skutek, aniž by si ho pachatel nebyl vědom.
A tak zjišťuji, že jsme degenerovali směrem dolů z nějakého vzdáleného prapředka - z nějakého mikroskopického atomu, který si možná pro své potěšení vandroval mezi mocnými horizonty kapky vody - od hmyzu k hmyzu, od živočicha k živočichovi, od plaza k plazovi, stále dolů tou dlouhou cestou neposkvrněné nevinnosti, až jsme se dostali do nejspodnějšího stadia vývoje - kterému říkáme lidská bytost. Pod námi - už není nic. Nic - jenom Francouzi. Existuje pouze jeden možný stupeň pod smyslem o morálku, a to smysl pro nemorálnost. Ten mají Francouzi. Člověk je o něco níž než andělé. Tohle ho definitivně zařazuje na místo. Je mezi anděly a Francouzi.
Člověk mi připadá jako ubohý rachitický tvor, ať to vezmete z té či oné strany, jako něco z Britského muzea zchátralosti a podřadnosti. Neustále se musí opravovat. Stroj, který by byl tak nespolehlivý jako on, by si nikdo nekoupil. Na jeho specialitu - smysl pro morálku - je nakupena hromada menších neduhů, vskutku taková hromada, že by se dala nazvat nesčetné množství. Vyšším živočichům vyrostou zuby bez bolesti a bez nepříjemností. Člověku rostou měsíce a měsíce za krutých muk, a to v takové době života, kdy je těžko schopen to vydržet. A sotva mu narostou, musí se mu zase vytrhat, protože v první řadě nestály za nic, ani za jednu zbytečně probděnou noc. Druhé zuby mu nějaký čas vydrží, když je občas dá zpevnit plombami nebo zlatými korunkami, ale nikdy nemá takový chrup, na jaký by se mohl skutečně spolehnout, dokud mu jej neudělá dentista. Takovým zubům se pak říká falešné zuby, - jako by člověk vůbec někdy měl jiné.
V divokém, to je v přírodním stavu trpí vyšší živočichové jen malým počtem chorob, chorobami celkem bezvýznamnými. Ta hlavní choroba je stáří. Člověk však začíná stonat už jako dítě a žije s chorobami až do konce, jako by to byla jeho stálá dieta. Mívá příušnice, spalničky, černý kašel, zarděnky, angínu, záškrt i spálu, skoro jako by to bylo samozřejmé. Jak potom jeho život pokračuje, je ohrožován na každém kroku nemocemi, jako jsou: rýma, kašel, astma, bronchitida, svrab, cholera, rakovina, souchotiny, žlutá zimnice, zánět žlučníku, tyfus, senná rýma, omrzliny, křečové žíly, zauzlení střev, špatné trávení, bolesti zubů, bolesti ucha, hluchota, němota, slepota, chřipka, osypky, černé neštovice, plané neštovice, tvrdnutí jater, zácpa, krvotok, bradavice, uhry, vředy, karbunkuly, abscesy, otlačky, kuří oka, nádory, píštěle, zápal plic, měknutí mozku, chorobná melancholie a patnáct dalších druhů duševních onemocnění, potom úplavice, žloutenka, srdeční choroby, kostižer, choroby kůže, vlasů, sleziny, ledvin, nervů, mozku, krve, krtice, paralýza, malomocenství, neuralgie, ochrnutí, záchvaty, bolesti hlavy, třináct druhů revmatismu, čtyřicet šest druhů pakostnice a ohromně velký počet těžkých a nevyslovitelných onemocnění toho či onoho druhu. Rovněž - ale proč v tom seznamu pokračovat? Vyjmenovat pouhá jména činitelů, které udržuji tenhle chatrný stroj vůbec v chodu, a vytisknout je na jeho tělo tím nejmenším typem písma, jaký tiskař vůbec zná, to tělo by se pod literami úplně ztratilo. Člověk není nic jiného než pytel zhoubné nákazy, určený k výživě a pobavení hemžících se armád bacilů - armád zmobilizovaných k tomu, aby člověka rozložily a zničily. A každá armáda je pověřena speciálním úkolem. Bacily na člověka číhají v záloze, pronásledují ho, rozleptávají ho a zabíjejí ho od jeho prvního nadechnutí a neznají žádnou milost, slitování a přiměří, dokud jejich oběť nevydechne naposledy.
Podívejte se na člověka podrobněji, z jakých je sestrojen součástí. Na co má vůbec mandle? Ty přece neplní žádnou užitečnou funkci, nemají žádnou cenu. Nemají tam co dělat. Jsou jenom past. Mají jenom jediný úkol, jedinou práci: obstarat svému nositeli angínu a podobné nemoci. Nebo k čemu je slepé střevo? To nemá žádnou hodnotu, nemůže konat žádnou prospěšnou službu. Je to jen číhající zá-škodník, jehož jediný životní zájem je čekat v záloze na zbloudilá zrnka vína a vyvolat s jejich pomocí přiškrcení kýly. A na co jsou mužské prsní bradavky? Na práci nepřicházejí v úvahu a jako ozdoba jsou omylem. A na co jsou vousy? Nemají žádnou užitečnou funkci, jsou jenom otravné a pro zlost, všechny národy k nim cítí nenávist, všechny národy je pronásledují břitvou. A protože jsou jen pro zlost, příroda nikdy nepřipustí, aby přestaly mužům růst mezi pubertou a hrobem. Nikdy neuvidíte muže který by byl plešatý na bradě. Ale jeho vlasy! Je to půvabná ozdoba, je to radost, je to ta nejlepší ochrana před různými nebezpečnými onemocněními, muž si jich cení víc než smaragdů a rubínů. A právě proto matka příroda způsobuje, že muži vypadávají v polovině života. Jak ubohý je člověkův zrak, čich, sluch a orientační smysl! Kondor vidí zdechlinu na vzdálenost pěti mil, ale člověk nemá takový dalekohled, který by to dokázal. Pes sleduje čichem stopu starou dva dny. Čermáček slyší žížalu, jak si vrtá cestu pod zemí. Kočka, kterou odvezli z domova v zavřeném košíku, si najde cestu zpátky dvacet mil krajinou, kterou nikdy neviděla.
Druhé pohlaví plní jisté svěřené funkce žalostně ubohým způsobem v porovnání s plněním stejných funkcí u vyšších živočichů. Termíny jako menstruace, těhotenství a porod vyvolávají u lidské bytosti hrůzu. Vyšším živočichům to nepůsobí skoro žádné potíže.
Pro srovnání se podívejme na bengálského tygra - ten ideál půvabu, krásy, fyzické dokonalosti a vznešenosti. A pak se podívejme na člověka - na toho ubožáka. Je to živočich s parukou, s trepanovanou lebkou, s naslouchátkem, se skleněným okem, s lepenkovým nosem, s porcelánovými zuby, se stříbrnou průduškou a s dřevěnou nohou - kreatura pospravovaná a záplatovaná od hlavy až k patě. Jestli mu na onom světě nezrestaurují tyhle náhradní součástky, jak tam bude vypadat?
Člověk má jedinou úžasnou přednost. Svým intelektem je nepřekonatelný. V tom ho nemůže žádný vyšší živočich dostihnout. Je kuriózní a pozoruhodné, že mu nikdy nebylo nabídnuto žádné nebe, kde by jeho jediná přednost dostala šanci se potěšit. Dokonce i když si takové nebe představoval sám, nikdy se v něm nepostaral o intelektuální radovánky. Je to zarážející opomenuti. Jako by mlčky přlpouštěl, že nebesa jsou určena pouze pro vyšší živočichy. Nad tím je třeba se zamyslet, a vážné zamyslet. Je v tom silné cítit chmurný náznak, možná že nejsme tak důležití, jak jsme si celou dobu namlouvali.
Žádné komentáře:
Okomentovat