Syntaxe
Muž zírající na své rovnice pravil,
že vesmír někdy začal.
Řekl, že byla jednou jedna exploze.
Třesk všech třesků. A tak se zrodil vesmír.
Řekl dále, že vesmír se neustále rozšiřuje.
Dokonce vypočítal jeho stáří:
Číta deset miliard oběhů Země okolo Slunce.
Celý svět se potěšil a jeho výpočty nazval vědou.
Nikdo nepomyslel na to, že představou o počátku vesmíru
onen muž pouze odzrcadlil syntaxi svého mateřského jazyka.
vývoj neboli dospívaní a konec podobající se smrti.
Vesmír započal a stárne, ujistil nás tento muž,
a zemře tak, jak zemřou všechny věci.
Tak, jak zemřel on sám,
když matematicky dokázal syntaxi svého mateřského jazyka.
Jiná syntaxe
Skutečně vesmír někdy začal?
Skutečně platí hypotéze Velkého třesku?
To nejsou otázky, i když jako otázky znějí.
Je syntaxe, která vyžaduje počátek, vývoj
a konec jedinou existující syntaxí?
To je skutečná otázka.
Existují i jiné syntaxe.
Například jedna vnímá jako skutečnost kolísání intenzity.
V takové syntaxi nic nezačíná a nic nekončí.
Počátek zde nepředstavuje jasnou a ohraničenou událost.
Je pouze určitým typem intenzity.
A stejně je tomu s vývojem a se smrtí.
Člověk žijící touto syntaxí pohlédne na své rovnice
a zjistí, že napočítal dostatek změn intenzity na to,
aby mohl s jistotou prohlásit:
Tento vesmír nikdy nezačal a nikdy neskončí.
Pouze prošel, prochází a bude procházet
nesčetnými změnami intenzity.
Může usoudit,
že vesmír sám je bárkou intenzity,
na kterou je možno se nalodit
a vyplout na cestu změn bez konce.
A ještě více a více toho může usoudit.
Snad si přitom ani neuvědomí,
že pouze potvrzuje syntaxi svého mateřského jazyka.
Žádné komentáře:
Okomentovat