Christopher Calder - Princip Čas-Energie-Prostor

"Jde o mysl, která není předpojatá náboženstvím, filosofií 

a kulturním podmíněním. Nahá míří ke hvězdám."

Princip Čas-Energie-Prostor (angl. Time-Energy-Space: TES je zjevný, fundamentální a v souladu se stavem mysli, která si váží jak vědy, tak kosmického vědomí. Tvrdí, že vesmír a všechny jeho projevy jsou stvořeny Časem-Energií-Prostorem, TES. Dokonce i nehmotný jev jako soucit je součinem této singulární univerzální entity. Existují formy energie a dimenze prostoru, které věda ještě nekvantifikovala. I tyto tajemné skutečnosti spadají do běžného působení TES. Ve vesmíru není nic vpravdě nadpřirozeného a mimo přírodní zákony. Vše, co existuje, je vytvářeno skrze cykly TES, ať už se jedná o formace hvězd, galaxií a planet ve velkém hmotném měřítku, nebo evoluci lidského mozku a vědomí v jemnějších vnitřních dimenzích.

Christopher Calder - Oblasti vědomí

"Někteří lidé věří, že jsme něco víc než neurony, ale samozřejmě nejsme. Jsme jen celkový úhrn aktivity neuronů. Předpokládáme, že máme svobodnou vůli a že činíme rozhodnutí, ale nečiníme. To neurony rozhodují.“ 
- Rodolfo Llinás, neurolog

„Neustálé využívání myšlení na vytvoření kontinuity tvého odděleného já 

– to jsi ‚ty‘. Kromě toho v tobě nic jiného není.“ - U.G. Krishnamurti

Dávní hindští jogíni a tibetští buddhističtí mniši roztřídili lidské vědomí do sedmi úrovní a mluvili o nich jako o „sedmi tělech“. Rád bych tato „těla“ popsal jako oblasti vědomí, protože cítím, že mnoho důkazů naznačuje, že se jedná o úrovně vědomí v čistě tělesném lidském mozku. Je to můj názor a tradicionalisté budou možná nesouhlasit, mějte proto na paměti, že čtete názory jednoho člověka na starodávná učení, které nejsou nijak pevně dané. Pokouším se uvést v harmonii vědu a východní tradice, abych vyjádřil holá fakta a ne jen opakoval dávné mýty. Sňatek vědy a meditativních stavů vědomí se zpočátku může jevit nesourodě, protože tato kombinace je zcela nová.

Všichni bychom si měli uvědomit, že budeme-li brát diskuzi o vyšších oblastech vědomí příliš vážně, může to vést k určité formě pseudo-spirituálního fašismu. Fixace na roztřídění různých úrovní vědomí zakalila pověst Theosofického hnutí na začátku dvacátého století, neboť mezi členy vedla k hloupé soutěživosti. Někteří theosofisté tvrdili, že se nacházejí ve vyšších úrovních vědomí než ostatní ve skupině, čímž nabyli pocit, že jako lidské bytosti jsou nadřazení a hodnotnější.

U.G. Krishnamurti

"Vaše rozpaky pramení z toho, že hledáte odpovědi na otázky, na které již znáte odpovědi. Z toho jste neurotičtí. Svoboda neleží v nalezení odpovědí, ale v likvidaci všech otázek."

"Co chybně nazýváme 'přítomností' je ve skutečnosti opakující se minulost vytvářející fiktivní budoucnost. Tady vznikají vaše cíle, vaše hledání a vaše úsilí."

"Duchovní lidé jsou nejméně čestní ze všech lidí. Mám na mysli samotný základ, na kterém celá duchovnost stojí. Pokud neexistuje žádná duše, všechny řeči o duchovnosti jsou nesmysly a pitomosti. Nemůžete fungovat přirozeně, dokud nebudete osvobozeni od všech věcí okolo domnělého 'já'. Abyste se opravdu osvobodili, musí být zničen samotný základ duchovního života, který je mylný. To neznamená, že se stanete fanatiky nebo násilníky. Je to oheň uvnitř vás. Všechny myšlenky a zážitky lidstva musí pryč. Za to neuvěřitelné násilí v dnešním světě můžou Ježíšové a Buddhové."

"Život, vaše existence, je ohromně živoucí. Všechny vaše názory o lásce, blaženosti, věčném štěstí a míru překážejí téhle přirozené energii existence. Jak vám můžu vysvětlit, že co tu popisuji nemá vůbec nic společného s duchovními věcmi?"

Tajemství Osvícení: Iracionální názory muže zvaného U.G.

Carlos Castaneda - Tři kategorie

„Stopaři, kteří provádějí ovládanou pošetilost, jsou přesvědčeni, že pokud jde o osobnost, dělí se celý lidský rod do tří kategorií," usmál se tak, jak se usmívá vždycky, když něco uvádí na pravou míru.
„To je ale absurdní," protestoval jsem. „Lidské jednání je příliš složité, aby se dalo tak jednoduše kategorizovat."
„Stopaři říkají, že nejsme tak složití, jak si myslíme, a že všichni patříme do jedné ze tří kategorií."

Carlos Castaneda - Místo bez lítosti

Jednou jsem se dona Juana velmi cynickým tónem a bez obalu zeptal, co vlastně z našeho spojenectví má. Řekl jsem mu, že to vů­bec nejsem schopen posoudit.
„Tomu bys nerozuměl," odbyl mě.
Jeho odpověď mě zamrzela. Bojovně jsem mu řekl, že nejsem hloupý a že by se mohl alespoň pokusit mi to vysvětlit.
„Dobrá, tak mi tedy dovol, abych ti řekl, že bys tomu sice rozu­měl, ale že se ti to zaručeně nebude líbit," řekl s úsměvem, který měl vždycky, když mě nějak dostal. „Pochop, že tě vlastně chci šetřit."

Lekce nesmrtelnosti a smrtelnosti od mého otce Carla Sagana

Jednoho dne, když jsem byla ještě malá, zeptala jsem se svého otce na jeho rodiče. Moje prarodiče z matčiny strany jsem znala dobře, ale chtěla jsem vědět, proč jsem se nikdy nesetkala s jeho rodiči.
“Je to proto, že zemřeli, “ řekl zamyšleně.
“A uvidíš je ještě někdy?” zeptala jsem se.
Pečlivě zvažoval svou odpověď. Nakonec řekl, že nic na světě by nechtěl víc než znovu vidět svou matku a otce, ale že nemá žádný důvod - a ani žádné důkazy - podporovat myšlenku posmrtného života, a tak se nemůže nechat pokoušet takovým uvažováním.
“Proč?” zeptala jsem se.
Na to mi velmi láskyplně odpověděl, že to může být nebezpečné věřit věcem jen proto, že chceme, aby to byla pravda. Můžeš tak být snadno podvedena, pokud se nechceš ptát, protože vše co je opravdu skutečné, může být postoupeno ke zkoumání.

Carlos Castaneda - Ovládaná pošetilost

"Jednou jsem ti říkal, že náš lidský úděl je učit se, ať je to dobré nebo špatné. Já jsem se naučil vidět a říkám ti, že na ničem doopravdy nezáleží, a teď je řada na tobě. Jednoho dne možná uvidíš a poznáš, jestli na něčem záleží nebo ne. Mně nezáleží na ničem, ale tobě bude možná zas záležet na všem. Měl bys už vědět, že člověk oddaný poznání žije tím, že jedná, a ne tím, že o svých činech jen přemýšlí, ani tím, že přemýšlí o tom, co si bude myslet, až přestane jednat. Člověk oddaný poznání si svou cestu vybírá srdcem a pak po ní jde. Potom se dívá, raduje se a směje se, a potom vidí a ví. Ví, že život stejně skončí příliš brzo, ví, že tak jako všichni ostatní nikam nejde, a protože vidí, ví, že nic není důležitější nebo méně důležité. Jinými slovy, ten, kdo je oddaný poznání, nemá pocty ani hodnosti, nemá rodinu ani jméno ani vlast, má jenom život, který žije, a za těchto okolností jediné pouto, které ho váže k jeho bližním, je právě ovládaná pošetilost. A tak se ten, kdo je oddaný poznání, snaží ze všech sil, potí se a supí, a když se na něj podíváš, vypadá docela obyčejně, až na to, že ovládá pošetilost svého života. Protože ničemu nepřikládá větší důležitost, může si ten, kdo je oddaný poznání, volit jakýkoliv čin, a jedná pak tak, jako by mu na něm záleželo. Díky své ovládané pošetilosti může říct, že mu záleží na tom, co dělá, a jedná tak, jako by tomu tak bylo, ale přesto ví, že je mu to jedno. Takže když splní, co má, ustupuje v míru, bez ohledu na to, zda jednal dobře či špatně, zda mu všechno vyšlo nebo ne, protože tohle ho vůbec nezajímá."