Objevujete, že hvězdy, Měsíc a Slunce jsou ve vás.
Nejryzejší východní definice slova meditace znamená vůbec nepřemýšlet, ale spíš soustředit vědomí na kosmos jako celek, „vše a každou věc“, jak to nazval George Gurdjieff, bez myšlení, posuzování a rozptylování.
Meditaci můžeme definovat jako umění vědomí uvědomit si samo sebe na velkolepé a kosmické úrovni. Meditace nemůže být dosud nazývána vědou, protože věda vyžaduje testování objektivně prokázanými metodami a výsledky. Meditace je na cestě k tomu, aby se stala skutečnou vědou a nejen intuitivním uměním zahaleným tajemstvím.
Metoda sklápěcího křesla The Recliner Chair Meditation Method
Dlouhodobé sezení v Asii tradičním zkříženém sedu je pro většinu západních studentů meditace nepohodlné. Toto tělesné nepohodlí, které meditaci ničím nepomáhá, lze eliminovat pomocí sklápěcího křesla. Metoda sklápěcího křesla je nejzdravější metodou sedu, protože neblokuje životadárnou cirkulaci krve v nohách, ale zároveň má sto procent výhod sezení na zemi v lotusové pozici s přísně rovnými zády.
Při této metodě sedíte ve sklápěcím křesle, které je lehce sklopené. Pro nejlepší výsledky by měly být sundané boty i ponožky. Pokud vás zebou nohy, položte přes ně ručník nebo lehkou deku. Bosá chodidla by měla být proti sobě, nohy uvolněné s koleny směřujícími do stran. Ruce mohou být sepjaté a pohodlně položené na klíně nebo ještě lépe lehce přitlačené na středu hrudníku, jedna přes druhou na středu vašeho emočního srdce. Energie, která by normálně unikala vašima rukama, je nyní směřována přímo do vašeho srdečního centra, což posiluje zároveň srdeční centrum i vaše hara (břišní centrum), neboť všechna vaše centra jsou propojená. Přesné vnitřní propojení vašich center a jejich elektrochemické vztahy s odpovídajícími nervovými chuchvalci v mozku není v současnosti pochopeno. Naštěstí nemusíte vědecky rozumět jevu vnitřních psychických center k tomu, abyste si mohli užít jejich výhod.
Krishnamurtiho nevybíravé vědomí je to samé jako „metoda bez metody“, které zenoví mniši říkají „všímavost“. (pozn. překl.: mindfullness se v češtině v buddhistických textech překládá všímavost, ale není to podle mě nejšťastnější, to už přítomná mysl nebo přítomná/bdělá pozornost...) Hindští jogíni tomu někdy říkají „jednobodové vidění“. Přesnější výraz by mohl být „vidění jednoho předmětu“. Znamená to, že pozorujete sebe, nebe stromy a celý vesmír jako jeden předmět. Už nevidíte svět jako mnohost částí a nespojitých událostí. Místo toho přesně vnímáte pozorovatele a pozorované jako tu samou věc bez jakékoli umělé zdi oddělenosti limitující vědomí. Tato singulární entita se stane sama sebe vědomá v celé své širosti. Jedna vesmírná bytost, jak říkal Krishnamurti, je „mimo čas“ a je „nedotčena myšlenkou“. Ramana Maharši to popsal jako „nekonečné“ a „větší než lidská rasa“.
Další užitečnou metodou je propůjčení zvláštního uvědomění dechovým procesům v břiše. Hned za a pod vaším pupíkem leží hara, která je vnímána jako nehmotná koule energie. Hara je přirozený rovnovážný bod vašeho vědomí, na který lze pohlížet jako střed vašeho bytí. Subjektivně a poeticky řečeno, hara je tam, kde se člověk a vesmír střetávají. Je to brána, kterou se spojujeme a stáváme se člověko-vesmírem a vesmíro-člověkem. Nikdo ve skutečnosti neví, co hara vlastně je ale můžeme ji pro sebe plně využít. Vědomé budování silného centra hara je nejdůležitějším tajemstvím meditace.
Když je vaše vědomí vystředěné v hara místo ve vaší hlavě, zpomaluje se myšlenkový proces a vy se můžete uvolnit do rozšířeného světa bytí. Pokoušet se zastavit rušivé myšlenky pomocí vůle vede jen k dalším myšlenkám a sebeničícímu vnitřnímu zápasu. Tím, že přesunete svůj střed vědomí do hara, myšlenky postupně zmizí samy od sebe bez vnitřního konfliktu. Proto vídáte sochy Buddhy s velkým břichem. Je to esoterický vzkaz, že hara je klíčem k meditaci.
Tiše se posaďte a soustřeďte se na vaše břicho, jak se pohybuje spolu s dechem dovnitř a ven. Časem spolu s tím, jak poroste vaše meditace, se bod hara stane zřetelnější. Náhlé nehody jako například bouračka na silnici mají tendenci centrum hara aktivovat. Z náhlého nebezpečí často míváme reakci „v žaludku“. Pocit hara můžete vyživovat prostě tím, že mu budete dávat pasivní pozornost. [tzv. Sebe-hypnóza :)] Tato uvolněná koncentrace se velmi blíží nicnedělání, přesto však obsahuje jemné úsilí. Popíjení bylinkového čaje nebo horké vody před meditací uvolňuje vnitřnosti a vyvolává uvědomění si hara. Přejídání a konzumace studených nápojů mají tendenci uvědomování si hara ztěžovat. Člověk se během formálního meditačního sezení může soustředit také na srdeční centrum nebo na centrum na čele. Centrum na čele mohou prostě být přední laloky mozku, o nichž se ví, že jsou během meditace aktivovány. Odmítám používat kýčovitou zastaralou nálepku „třetí oko“. Hara, srdce i čelo jsou nějak spojené, ale doporučuji vám udržet si vůči starým asijským vysvětlením, jak přesně jsou propojena, zdravý skepticismus. Aktivujete-li centrum srdce nebo čela, hara se automaticky naplní energií.
Přechody mezi sezením a stáním během této metody jsou příležitostí praktikovat meditaci v akci. Pokud nejsme fyzicky nemocní, trávíme bdělý život normálně v pohybu a činnosti. Na meditaci nesmíme pohlížet jako na něco, co se dělá jen v tělesně rigidním stavu, vzdálenému světu práce a hravosti. Cílem je stát se meditativním neustále, takže vaše samotné bytí se stane permanentně a neodvolatelně kosmicky vědomé. Když během meditačního sezení vstáváte a sedáte si, prociťujte, jak vnitřní proud meditace pokračuje. Pozorujte, že se vaše tělo hýbe, ale vaše základní existenciální identita zůstává stejná.
Co je meditace?
Mnoho slovníků definuje západní (židovský, křesťanský, islámský) význam slova meditace, ale většinou nepopisují ten východní (hindský, buddhistický, taoistický) koncept meditace. Nejpříhodnější slovníková definice, kterou jsem našel, zní: Při meditaci dáváte svou pozornost jedné věci, nemyslíte na nic jiného, jako způsob náboženské aktivity nebo jako způsob zklidnění a uvolnění mysli. Z této definice vyplývá, že meditace znamená nad něčím přemýšlet, ať už je to náboženské nebo mystické povahy, a že během meditace trvá neustálý myšlenkový proces.
Mnoho slovníků definuje západní (židovský, křesťanský, islámský) význam slova meditace, ale většinou nepopisují ten východní (hindský, buddhistický, taoistický) koncept meditace. Nejpříhodnější slovníková definice, kterou jsem našel, zní: Při meditaci dáváte svou pozornost jedné věci, nemyslíte na nic jiného, jako způsob náboženské aktivity nebo jako způsob zklidnění a uvolnění mysli. Z této definice vyplývá, že meditace znamená nad něčím přemýšlet, ať už je to náboženské nebo mystické povahy, a že během meditace trvá neustálý myšlenkový proces.
Nejryzejší východní definice slova meditace znamená vůbec nepřemýšlet, ale spíš soustředit vědomí na kosmos jako celek, „vše a každou věc“, jak to nazval George Gurdjieff, bez myšlení, posuzování a rozptylování.
Meditaci můžeme definovat jako umění vědomí uvědomit si samo sebe na velkolepé a kosmické úrovni. Meditace nemůže být dosud nazývána vědou, protože věda vyžaduje testování objektivně prokázanými metodami a výsledky. Meditace je na cestě k tomu, aby se stala skutečnou vědou a nejen intuitivním uměním zahaleným tajemstvím.
Proč meditovat?
Meditace přináší pocit úplnosti a dokončení a je jediným stálým zdrojem klidu dostupným lidským bytostem. Všechny ostatní formy vyrovnanosti jsou dočasné a časem se rozpouštějí do konfliktu a chaosu. Euforie z drog rychle vede k bídě a sebedestrukci. Prospěšnost lásky, tak krásné a nadpozemské, je relativně krátkou a prchavou zkušeností. J. Krishnamurti řekl, že meditace přináší řád a ten „řád je řádem vesmíru. Je neodvolatelný a nezávisí na ničem.“ Meditace je věčná podstata přírody, která na sebe bere vědomou formu v rámci smrtelného člověka.
Meditace přináší pocit úplnosti a dokončení a je jediným stálým zdrojem klidu dostupným lidským bytostem. Všechny ostatní formy vyrovnanosti jsou dočasné a časem se rozpouštějí do konfliktu a chaosu. Euforie z drog rychle vede k bídě a sebedestrukci. Prospěšnost lásky, tak krásné a nadpozemské, je relativně krátkou a prchavou zkušeností. J. Krishnamurti řekl, že meditace přináší řád a ten „řád je řádem vesmíru. Je neodvolatelný a nezávisí na ničem.“ Meditace je věčná podstata přírody, která na sebe bere vědomou formu v rámci smrtelného člověka.
Meditace je dobrodružstvím sebeobjevování. Jak můžete žít, aniž byste věděli kdo nebo co jste? Pokud se vás někdo během dne zeptá, kdo jste, uvedete své jméno, jakoby dočasná nálepka znamenala něco významného. Zeptejte se sami sebe, kdo jste, když hluboce spíte, jste nevědomí a dokonce ani žádný sen nemůže dokázat, že existujete. Zeptejte se sami sebe, kým jste byli deset měsíců před tím, než jste se narodili, a kým budete okamžik poté, co vaše tělo zemře. Meditace zvyšuje uvědomění si přirozeného jevu, který se odehrává za vašimi vlastními zraky. Sebepoznání má skutečnou hodnotu dokonce i bez té nepopsatelné blaženosti, kterou příroda štědře uvolňuje v těch, kdo praktikují meditaci s upřímností a trpělivostí.
Meditace vsedě
Klasická meditace vsedě je živoucí součástí všech meditačních tradic a vyvinula se v mnoho forem, z nichž některé jsou užitečnější než jiné. Některé tradiční přístupy vyžadují, aby student seděl mnoho hodin bez pohybu, jakoby stát se ztuhlou lidskou sochou bylo klíčem k osvícení. Vědečtější přístup nedělá z našeho těla nepřítele, ale spíš pracuje s přirozenou fyziologií, aby umožnil intenzivnější meditaci s menším úsilím a nepohodlím. Masochismus jako cesta k seberealizaci není efektivní.
Začněte tím, že si k meditaci najdete relativně tiché místo, kde nebudete rušeni. Všechny formy klasické meditace vsedě by se měly provádět v tichosti bez hudby na pozadí. Můžete sedět na asijský způsob ve zkříženém sedu na zemi na meditačním polštáři nebo použít „Metodu sklápěcího křesla“ popsanou níže. Oči mohou být otevřené, polootevřené, nebo jemně otevřené tak, že víčka vpouští dovnitř jen dvě malé štěrbiny světla. Meditace se zavřenýma očima je v pořádku, pokud je místnost jasně osvícená, takže víčky proniká dost světla na to, aby vás udržovalo bdělé. Já k osvětlení své meditační místnosti používám silnou pětisetwattovou halogenovou lampu, která na má zavřená víčka vysílá příjemný žluto-oranžový jas.
Meditace v temné místnosti představuje zásadní fyziologické problémy. Když sedíte se zavřenýma očima v klidu ve tmě, váš mozek si tuto situaci interpretuje jako signál, že se má začít vypínat ke spánku. Jakmile se zpomalí vaše srdeční činnost a sníží se oběh kvůli nedostatku pohybu, jsou vypuštěny hormony vyvolávající spánek jako například melatonin. Cítíte se unášeni na moři tiché relaxace. Tato příjemná zkušenost může být lehký stav hypnózy, ale vůbec to není meditace a nepřináší vám nic dobrého kromě šlofíka. Meditace znamená, že jste uvolněni jako ve spánku, ale vaše vědomí je plně a intenzivně vzhůru. Když tedy meditujete se zavřenýma očima, místnost musí zůstat jasně osvícená, aby víčky pronikalo dost velké množství světla.
Metoda sklápěcího křesla The Recliner Chair Meditation Method
Dlouhodobé sezení v Asii tradičním zkříženém sedu je pro většinu západních studentů meditace nepohodlné. Toto tělesné nepohodlí, které meditaci ničím nepomáhá, lze eliminovat pomocí sklápěcího křesla. Metoda sklápěcího křesla je nejzdravější metodou sedu, protože neblokuje životadárnou cirkulaci krve v nohách, ale zároveň má sto procent výhod sezení na zemi v lotusové pozici s přísně rovnými zády.
Každá živá buňka ve vašem těle produkuje energii a když zvýšíte proudění krve do vašich nohou, zvýšíte množství energie, kterou vaše svaly na nohách produkují. To je významné, protože během meditace se stáváte ostře vědomí toho, že váš celkový tělesný energetický výstup je sjednocený jev. Díky této metodě mohou studenti, kteří nedokáží dvacet minut sedět na zemi, sedět hodinu i déle bez bolesti v zádech, znecitlivění nebo křeče v nohách. Metodu sklápěcího křesla vřele doporučuji jako první volbu meditačního posedu pro všechny západní studenty meditace.
Oproti všeobecnému mínění posed s přísně narovnanými zády meditaci nikterak nepomáhá. Energie, která stoupá během meditace po zádech, je jako zahradní hadice. Pokud hadici jemně ohnete, proud vody to nijak vnímatelně neovlivní. S metodou sklápěcího křesla zůstávají záda vcelku rovná vůči sama sobě, ale uvolňují se v úhlu ve vztahu k zemi, místo aby byla kolmo k podlaze jako v lotusové pozici.
Navíc k našemu pevnému tělesnému tělu, které má tíži a formu, mají lidské bytosti ještě druhé energetické tělo, tvořené aktivním energetickým obsahem celkového lidského nervového systému. Energie druhého těla je neustále vymývána ven našimi dlaněmi a chodidly. Této ztrátě energie lze zabránit sepnutím rukou a chodidel, čímž vytvoříme smyčku energie, která se časem čím dál zvyšuje. Této konzervované energie je potřeba k posílení druhého energetického těla a k tomu, abychom byli v meditaci vyneseni výš. Metoda sklápěcího křesla je v recyklování druhého energetického těla účinnější než plná lotusová pozice a je tedy tou nejrychleji účinnou a nejmocnější sedací metodou k dispozici.
Při této metodě sedíte ve sklápěcím křesle, které je lehce sklopené. Pro nejlepší výsledky by měly být sundané boty i ponožky. Pokud vás zebou nohy, položte přes ně ručník nebo lehkou deku. Bosá chodidla by měla být proti sobě, nohy uvolněné s koleny směřujícími do stran. Ruce mohou být sepjaté a pohodlně položené na klíně nebo ještě lépe lehce přitlačené na středu hrudníku, jedna přes druhou na středu vašeho emočního srdce. Energie, která by normálně unikala vašima rukama, je nyní směřována přímo do vašeho srdečního centra, což posiluje zároveň srdeční centrum i vaše hara (břišní centrum), neboť všechna vaše centra jsou propojená. Přesné vnitřní propojení vašich center a jejich elektrochemické vztahy s odpovídajícími nervovými chuchvalci v mozku není v současnosti pochopeno. Naštěstí nemusíte vědecky rozumět jevu vnitřních psychických center k tomu, abyste si mohli užít jejich výhod.
Metoda sklápěcího křesla může být použita spolu s jakoukoli další technikou meditace vsedě popsaných na této webové stránce a eliminuje potřebu dříve zmíněné metody vsedě-ve stoje. Příležitostně jsem při použití této metody měl tak intenzivní meditační sezení, že jsem ztratil pojem o čase a meditoval jsem dvě hodiny v kuse bez nejmenšího tělesného nepohodlí. Na konci sezení jsem se snadno postavil, bez brnění, bolesti nebo jiného tělesného nepohodlí.
Co během sezení dělat?
Nejzákladnější přístup k meditaci je uvolnit se, pustit vše a nic nedělat. Vydejte se okamžiku a pozorujte se jako tichý svědek. Přijdou-li myšlenky, pozorujte je, aniž byste se jich aktivně zúčastnili. Mějte odstup, buďte pasivním pozorovatelem a prostě prociťujte své nejzákladnější bytí. Této nesmírně obrovské entitě se říká „základ bytí“.
J. Krishnamurti používal termín „nevybíravé vědomí“, kterým popisoval svou vlastní meditační metodu. Znamená to být si vědom, aniž by myšlenkový proces vybíral k soustředění cokoli menšího než vaše obrovské základní bytí. Vědomí je jako skleněná koule letící prostorem. Světlo a smyslové vjemy vlétávají do pole vědomí ze všech směrů. Při myšlení soustřeďujete pozornost jen na jednu oblast smyslového vnímání nebo vytváříte myšlenku ze vzpomínky uložené v mozku. S nevybíravým vědomím nepřemýšlíte ani nevzpomínáte, jen plujete a necháváte smyslové vjemy na sebe plout ze všech směrů, aniž byste tyto vjemy manipulovali myšlenkovým procesem. Žijete v přítomném okamžiku a stanete se úplně otevřenými. Toto otevření přitahuje energii ze všech stran vesmíru, což vás vynese ještě výš.
Krishnamurtiho nevybíravé vědomí je to samé jako „metoda bez metody“, které zenoví mniši říkají „všímavost“. (pozn. překl.: mindfullness se v češtině v buddhistických textech překládá všímavost, ale není to podle mě nejšťastnější, to už přítomná mysl nebo přítomná/bdělá pozornost...) Hindští jogíni tomu někdy říkají „jednobodové vidění“. Přesnější výraz by mohl být „vidění jednoho předmětu“. Znamená to, že pozorujete sebe, nebe stromy a celý vesmír jako jeden předmět. Už nevidíte svět jako mnohost částí a nespojitých událostí. Místo toho přesně vnímáte pozorovatele a pozorované jako tu samou věc bez jakékoli umělé zdi oddělenosti limitující vědomí. Tato singulární entita se stane sama sebe vědomá v celé své širosti. Jedna vesmírná bytost, jak říkal Krishnamurti, je „mimo čas“ a je „nedotčena myšlenkou“. Ramana Maharši to popsal jako „nekonečné“ a „větší než lidská rasa“.
Další užitečnou metodou je propůjčení zvláštního uvědomění dechovým procesům v břiše. Hned za a pod vaším pupíkem leží hara, která je vnímána jako nehmotná koule energie. Hara je přirozený rovnovážný bod vašeho vědomí, na který lze pohlížet jako střed vašeho bytí. Subjektivně a poeticky řečeno, hara je tam, kde se člověk a vesmír střetávají. Je to brána, kterou se spojujeme a stáváme se člověko-vesmírem a vesmíro-člověkem. Nikdo ve skutečnosti neví, co hara vlastně je ale můžeme ji pro sebe plně využít. Vědomé budování silného centra hara je nejdůležitějším tajemstvím meditace.
Když je vaše vědomí vystředěné v hara místo ve vaší hlavě, zpomaluje se myšlenkový proces a vy se můžete uvolnit do rozšířeného světa bytí. Pokoušet se zastavit rušivé myšlenky pomocí vůle vede jen k dalším myšlenkám a sebeničícímu vnitřnímu zápasu. Tím, že přesunete svůj střed vědomí do hara, myšlenky postupně zmizí samy od sebe bez vnitřního konfliktu. Proto vídáte sochy Buddhy s velkým břichem. Je to esoterický vzkaz, že hara je klíčem k meditaci.
Tiše se posaďte a soustřeďte se na vaše břicho, jak se pohybuje spolu s dechem dovnitř a ven. Časem spolu s tím, jak poroste vaše meditace, se bod hara stane zřetelnější. Náhlé nehody jako například bouračka na silnici mají tendenci centrum hara aktivovat. Z náhlého nebezpečí často míváme reakci „v žaludku“. Pocit hara můžete vyživovat prostě tím, že mu budete dávat pasivní pozornost. [tzv. Sebe-hypnóza :)] Tato uvolněná koncentrace se velmi blíží nicnedělání, přesto však obsahuje jemné úsilí. Popíjení bylinkového čaje nebo horké vody před meditací uvolňuje vnitřnosti a vyvolává uvědomění si hara. Přejídání a konzumace studených nápojů mají tendenci uvědomování si hara ztěžovat. Člověk se během formálního meditačního sezení může soustředit také na srdeční centrum nebo na centrum na čele. Centrum na čele mohou prostě být přední laloky mozku, o nichž se ví, že jsou během meditace aktivovány. Odmítám používat kýčovitou zastaralou nálepku „třetí oko“. Hara, srdce i čelo jsou nějak spojené, ale doporučuji vám udržet si vůči starým asijským vysvětlením, jak přesně jsou propojena, zdravý skepticismus. Aktivujete-li centrum srdce nebo čela, hara se automaticky naplní energií.
Metoda vsedě-ve stoje
Dalším možným přístupem, který nevyžaduje žádné křeslo, je rozdělit meditaci do tří patnáctiminutových sezení, které vaše tělo může snadno tolerovat. Posaďte se v tiché meditaci na zem nebo na polštář na patnáct minut. Pak se na dvě minuty postavte. Seďte dalších patnáct minut. Postavte se na dvě minuty. Seďte posledních patnáct minut. Tuto devětačtyřiceti minutovou techniku lze provádět jednou, dvakrát nebo pro intenzivní praxi třikrát denně. Můžete si to sami načasovat pomocí nahrávky se zvukem zvonku nebo gongu, abyste věděli, kdy se postavit, posadit a kdy ukončit meditační sezení.
Metoda vsedě-ve stoje eliminuje problém křečí, bolesti a znecitlivění v nohách, které zažívají studenti, snažící se sedět po delší dobu, než na kterou bylo tělo přirozeně připraveno. Přestávky ve stoje zvyšují krevní oběh, což pomáhá bdělosti. Pohodlí je zachováno a my se vyhneme problému stavu lehkého hypnotického spánku, který jsme zmínili dříve.
Přechody mezi sezením a stáním během této metody jsou příležitostí praktikovat meditaci v akci. Pokud nejsme fyzicky nemocní, trávíme bdělý život normálně v pohybu a činnosti. Na meditaci nesmíme pohlížet jako na něco, co se dělá jen v tělesně rigidním stavu, vzdálenému světu práce a hravosti. Cílem je stát se meditativním neustále, takže vaše samotné bytí se stane permanentně a neodvolatelně kosmicky vědomé. Když během meditačního sezení vstáváte a sedáte si, prociťujte, jak vnitřní proud meditace pokračuje. Pozorujte, že se vaše tělo hýbe, ale vaše základní existenciální identita zůstává stejná.
Meditační příručka (Meditation Handbook)
autor: Christopher Calder, 2004, překlad: Laura Crowe, 2014
Žádné komentáře:
Okomentovat